Pokud řeknete A, musíte být připraveni říci i B. Jestliže jsem se v minulém článku věnovala

fenoménu doby stresu, jeho příčinám a projevům v našem chování, přicházím i s dalšími

babskými radami, jak si zachovat klidnou mysl. Způsob zmírnění nebo dokonce nevpuštění si

psychiku narušujících vlivů do svého osobního pole, je vlastně taková hra. A vždy záleží na

tom, jak vědomý jste zrovna hráč.

„Člověče nezlob se.“

Člověče nezlob se, je oblíbená hra, která tak hezky začíná, ale často nevesele končí.

Má ale stejný princip, jako náš každodenní život. Základním chytákem je už to, že se

v ní každý hráč snaží vyhrát. Vyhazuje se z rozjeté cesty, velká část je postavena na

náhodě, na hodu kostkou. A druhá část, na postoji a reakci spoluhráče, zda zvolí

cestu přátelství nebo souboje. Už vám to něco připomíná? Jistě, mezilidské vztahy a

také, osobní volbu akce a reakce. A to je první uvědomění: „Vždy máte volbu,“ stejně

ve hře, jako v životě.

To, co roztáčí kola psychiky a psychosomatických procesů v těle jsou všem dobře

známé emoce. S emocemi se nebojuje, jak velmi často mylně řečnicky tvrdíme.

Emoce zpracováváme nebo kontrolujeme proces jejich tvorby. Emoce jsou tělesné

děje, vytváří je malá mozková část jménem Amygdala a spouští je jako vlnu do

celého těla. Řeknu vám, je mnohem moudřejší tuto vlnu nezpustit, nežli se jí snažit

ovládat. Ale k tomu potřebujeme být vědomým hráčem. Představte si, že situace, do

které jste se dostali je jen hra. Co se s vaším vědomím děje? Tak za prvé,

nereagujete zbrkle, ale volíte rozumnou strategii. Za druhé, předjímáte další kroky,

jak své, tak spoluhráče, které vedou do cíle a ne do záhuby nepochopení a bitvy ega.

Přesto, že vítězství je svůdné, jak v životě, tak ve hře, stále víte, že máte volbu jak

hru hrát a vyjít z ní bez smutků, křivd, pomsty, zklamání, omlouvání, hádání a bez

traumatických procesů. Dnes už je vědecky potvrzeno, že psychická bolest je stejná,

někdy i větší, nežli bolest fyzická. Její jizvy se jen těžko hojí a někdy nezmizí vůbec.

Proto je důležité jim předcházet.

„Jak být takzvaně režisérem svého života.“

S představou, že jste režisérem svých dnů a svého života, se vám do rukou dostává

vědomá volba a příjemná síla mít nad situacemi nadhled a vliv. Co tedy volíme:

Máme volbu, s kým žít a „hrát“. Máme volbu, být laskavý ve svých slovech a ve svém

jednání. Uvědomění vlastní volby v čemkoliv, snímá z lidské postavy pomyslný kabát

postoje oběti. Z transakční analýzy psychologických procesů promítaných v našem

chování, je postoj vědomé nebo nevědomé oběti velmi častý. Známe například

chování lidí, kteří se nebrání časté šikaně ze strany rodiny nebo kolegů v práci. Byť

se jim okolí snaží pomoci, opakovaně se takovému zneužívání vystavují a volí stejné

hrubé partnery nebo nepříjemné prostředí k životu. Zažitý postoj oběti se jen těžko

v člověku léčí a hojí za postoj sebevědomí a síly k docílení respektu vůči své osobě.

Další volba v životní hře je: „Zůstat nebo odejít.“ Přestat hrát hru a změnit pravidla,

nebo pole. A nyní jsem jistě narazila na emoce, které má rada mohla vyvolat. Možná

vás přepadl silný pocit: „To přeci někdy nejde udělat“. Ano, máte úplnou pravdu. A

proto k tomu přidám velmi důležitou pomůcku. Řekněte si v té své hře života: „TEĎ to

nejde udělat.“ Slovem „teď“ otevíráte svému vnímáni okamžitou otázku a nabídku:

„KDY to tedy půjde.“ A to je důležitý krok vaší životní hry, kdy vnímáte nebo dokonce

začnete připravovat podmínky pro změnu. Čas následně změní možnosti a vy

uděláte nový životní tah. V životě neexistuje pouze jedna volba. Již kvantová fyzika,

potvrzená mnoha vědci ukazuje, že atomové částice pohybující se v prostoru

energetického pole, mají mnoho volitelných možností pro svůj pohyb a volbu jak se

dostanou do cílové destinace. Člověk, je veden primárně svou myslí a mysl musí být

stimulována kreativním a pozitivním úhlem pohledu ke svému vývoji. Opakem vývoje

je destrukce nebo zánik. V lidském životě je to jinými slovy ztráta zdraví nebo i života.

„Jak tedy hrát a vyhrát.“

Mám dovoleno používat legendární větu mistra. Mistra, pana doktora MUDr. Radkina

Honzáka: „ Podojte svou krávu radosti.“ Ano, dělejte si radosti. Berte životní hru,

s nadhledem, soucitem a ohledem k sobě i k druhým. Hledejte chvilky úplného ticha,

sledujte chvíli pokoru a mír, který panuje v přírodě a v každé rostlině. Můžete přijímat

znovu a znovu její schopnost klidu v šálku bylinného čaje nebo ve vůni jejich esencí.

Naplňte svůj dům a životní prostor podněty s léčivým potenciálem, živým ohněm

v kamnech, živou květinou na stole, živou čerstvou stravou. Pokuste se používat více

humoru a přestaňte se snažit vyhrávat nad druhými, i nad svým vlastními dny, které

někdy budou veselejší a někdy méně veselé. Ale takový už život je a vždycky byl. A

právě proto jste vy, ve vašem životě, tou nejdůležitější figurkou, ne ta kostka osudu.